Žiji tu, podnikám, opravuji i stavím a snažím se věci měnit dle mého pohledu k lepšímu. Myslím, že je toho hodně, co v Ústí nad Orlicí dělám, a díky tomu mě mnozí z vás i znáte. Vždy jsem se řídil heslem “Raději hledej řešení než výmluvy”. Když narazím na rezavou trubku, tak jí buď vyměním, nebo ji aspoň dočasně opravím, abych získal nějaký čas přijít na to správné řešení. To, že ji zakopu a pak začnu dlouhosáhle vymýšlet, co s tím, způsobí akorát to, že tu za chvíli budeme mít potopu. Jsem zvyklý, že mi padají klacky pod nohy, ale pokud mi je tam někdo systematicky hází, tak mě to se… štve. A proto říkám…
Zapomeňme na neustálé handrkování, obhajobu barev a vlastních či stranických zájmů pod rouškou nekonečné diskuse, která nikam nevede. Mám rád fér jednání, kde všichni budeme hrát se stejnými kartami. Vždy mě posouvalo dál mít vlastní hlavu a názor. Nevnucuji ho jiným, ale také si ho nechci nechat brát. A to mě vede k závěru, jak jsem se k věcem stavěl, jak se k nim stavím. A především jak se k nim vždy stavět budu, a to je …
NEJSEM BEZ CHYB, ALE KDO NIC NEDĚLÁ NIC NEZKAZÍ.
Chybovat je lidské. I já jsem nějaké chyby ve svém životě udělal. Říká se: ,,Kdo nic nedělá, nic nezkazí’’ ! Důležité je nebát se a udělat ten první krok a pokud se stane chyba, tak se z ní poučit, vrátit se a začít znova! Přešlapování na místě a hledání překážek vede k zahálce...
Proto je důležité VYKROČIT!!!
CHCI ŽÍT V ÚSTÍ,
CO OPRAVDU ŽIJE!
Chci žít v opraveném městě, které opravdu funguje a rozvíjí se, kde potkávám lidi, kteří se smějí! Chci žít ve městě, ve kterém se konají akce pro lidi bez zbytečného humbuku a bez házení klacků pod nohy. Chci žít ve městě, kde jeho občané nechodí kolem zbořenišť, kde se nezavírají školní jídelny a kde je dostatek míst v mateřských školkách pro děti.
Chci žít ve městě, kde je dostatek bytů a kde rozdělaná práce nestojí! Chci žít ve městě, které nevymírá! Chci, aby se věci posouvaly kupředu.
A toto vše mě vede k závěru, jak jsem se k věcem stavěl, jak se k nim stavím. A především jak se k nim vždy stavět budu, a to je …
,
Každý občas zapochybuje a není tomu jinak ani u mě. Prostě mám v poslední době pocit, že nás není mnoho s podobným směřováním. Vždy mě učili: ,,Když něco nevíš, tak se neboj zeptat.‘‘ A tak se ptám. Máte stejný nebo podobný pocit? Pokud ano, navrhuji mě zakřížkovat pod číslem 14 na kandidátce ÚSTÍ ŽIJE. A já slibuji, že využiji veškeré možné sítě a prostředky, abychom byli dostatečně slyšet.